Rolnička - obrázek Dětský pěvecký sbor Rolnička Praha 12




Archiv projektu „Rok v Teplicích nad Metují“

Na tuto stránku postupně přesuneme „teplický“ archiv ze stránek PJZŠ Horáčkova, kde byl umístěn dříve. Protože se jedná o značné množství dat, bude to asi chvíli trvat...

2016/2017

Teplice 30
2.–5. 11. 2016 – PODZIM 2016 – Lidmi zapomenutá místa a cesty II

Teplice nad Metují Letošní podzimní výjezd do Teplic nad Metují se z organizačních důvodů nemohl uskutečnit. Vynahradíme si to v zimě a na jaře :-)


Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...

Teplice 31
26.–29. 4. 2017 – JARO 2017 – Jarní fotoškola & Lidmi zapomenutá místa a cesty III.

Teplice nad Metují


Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...


2015/2016

Teplice 28
14.–17. 10. 2015 – PODZIM 2015 – Lidmi zapomenutá místa a cesty

Teplice nad Metují Letošní podzimní výjezd do Teplic nad Metují se z organizačních důvodů nemohl uskutečnit. Vynahradíme si to v zimě a na jaře :-)


Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...

Teplice 29
10.–13. 2. 2016 – ZIMA 2016 – Závěje, tunely a cestičky

Teplice nad Metují
Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...


2014/2015

Teplice 26
5.–8. 11. 2014 – PODZIM 2014 – Lidmi zapomenutá místa, lezení a varhanní koncert

Teplice nad Metují Už se stalo tradicí, že v únoru se zde můžete dočíst o tom, jaký byl náš podzimní výjezd do Teplic nad Metují a čemu jsme se tam věnovali. Ani letos tuto tradici neporušíme. Tím ovšem podobnost s předcházejícími „Teplicemi“ končí.
Letos totiž bylo mnohé úplně jinak, než v minulých letech. Ubytovna, do které jsme jezdili a kde jsme si i vařili, byla letos již v zimním spánku, a tak jsme museli zvolit dražší, ale současně i podstatně komfortnější ubytování ve vedlejším penziónu Kamínek. Což však znamenalo, že jsme si nemohli připravovat snídani a vařit večeři dle potřeby a okamžité chuti. Pro tentokrát se tedy účastníci museli rozloučit s hustolívkou i kečupově-sýrovými vrtulemi a dalšími tradičními teplickými pochoutkami. Kamínkovská kuchyně nám to ale plně vynahradila – obložený stůl na snídani i třeba borůvkové blbouny k večeři neměly chybu.
Teplice nad Metují Po několika letech jsme i s ohledem na věk a možnosti účastníků opustili téma fotoškoly a pustili se do poznávání dalších míst, protože téměř všichni byli v Teplicích poprvé. Nakonec to bylo dobře, protože listopadové počasí by nějakému dlouhému venčení fototechniky určitě neprospělo.
První den odpoledne jsme se vydali na málo navštěvovanou, ale velmi krásnou a také velmi špatně přístupnou vyhlídku Lysý vrch. Stranou turistických cest se ukrývá 135 metrů vysoký pískovcový ostroh nad údolím řeky Metuje, které ho odděluje od vstupu do Teplických skal. Místo, kde je možné zcela nerušeně odpočívat a kochat se krásou okolních stěn, věží a svahů nad Metují, které jsou zvláště na podzim úžasně vybarvené. Na zpáteční cestě si někteří (rozuměj všichni) vyzkoušeli průchod (rozuměj průlez) odvodňovacím tunýlkem pod železniční tratí – nejmocnější zážitek z celého dne.
Teplice nad Metují Druhý den jsme měli celý pro sebe a celý jsme ho strávili venku, i když se počasí proti předcházejícímu dni trochu zhoršilo, co se viditelnosti týče. Tentokrát nás cesta zavedla na okruh Teplickým skalním městem, které v husté mlze dostalo tajemnou tvář. Po jedné nepoužívané odbočce jsme se dostali ven ze skal a pro účastníky začala teprve ta pravá divočina. Hustý tmavý bukový les, oranžový koberec listí občas narušený balvany s jasně zeleným mechem a viditelnost asi dvacet metrů vytvořily neopakovatelnou atmosféru. Na zpáteční cestě jsme ještě měli možnost podívat se několikrát hlouběji do skalních soutěsek a jeskyní, o kterých běžní návštěvníci nemají ani tušení.
Třetí den nás uvítalo o něco méně mlhavé počasí. Dopoledne jsme využili k malému lezeckému, či spíše slaňovacímu výcviku na jedné šikovné cvičné skalce. Podle svých schopností a důvěry v horolezeckou techniku si mohli účastníci zvolit různou obtížnost od krátké šikmé stěny až po několikametrovou kolmou stěnu s převisem. Přestože to pro některé byla první zkušenost na přírodní stěně, zvládli ji pokořit všichni.
Teplice nad Metují Odpoledne mlha zhoustla natolik, že už se neudržela ve vzduchu a začalo trochu pršet. Ani to nám nezabránilo, abychom pokračovali v průzkumu. Cestou kolem kostela Panny Marie Pomocné jsme si všimli, že je otevřeno a využili příležitosti podívat se dovnitř. Nejenom, že jsme se dostali i do přilehlé poustevny a dozvěděli se spoustu zajímavostí, ale po domluvě došlo i na malý varhanní koncert. Hrál jsem již na mnoho varhan, ale u všech byl mezi varhaníkem a nejbližšími píšťalami odstup několik metrů. Tento nástroj má prospekt (nejbližší a viditelné píšťaly) umístěný 30 centimetrů za zády varhaníka a pocit, kdy vám zvuk varhan z bezprostřední blízkosti prostupuje celým tělem je těžko popsatelný.
Teplice nad Metují Poslední čtvrtý den už nám zbýval pouze zlatý hřeb programu – závěrečný oběd v hronovské pizzerii Stella – a pak už jenom odjezd domů. I když tentokrát těch zlatých hřebíčků bylo určitě více. Už teď se ale můžeme těšit na plánované jarní Teplice.

Celou fotogalerii (kolem 400 obrázků) najdete ve Fotogalerii a výběr fotografií v plné velikosti také na fotostránkách www.geopixel.cz.


Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...

Teplice 27
18.–21. 3. 2015 – JARO 2015 – Lidmi zapomenutá místa a cesty II

Teplice nad Metují Letošní jarní výjezd do Teplic nad Metují se z časových a organizačních důvodů nemohl uskutečnit. Ale už se těšíme na příští :-)


Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...


2013/2014

Teplice 24
16.–19. 10. 2013 – PODZIM 2013 – Geofotoškola III

Teplice nad Metují Po loňských neplánovaných přesunech termínů podzimních Teplic jsme měli letos volbu celkem jednoduchou – s ohledem na zaplněný kalendář a souběh s podzimními prázdninami jsme museli zvolit stejný termín. Doufali jsme, že se nám opět počasí vydaří, a že, vzhledem ke složení účastníků, budeme moci pokračovat v tom, co jsme započali již před dvěma roky.
Třetí díl naší fotoškoly pro zájemce nebyl tak hezky slunečný, ale zase jsme si mohli vyzkoušet, jak se naše fototechnika chová v méně obvyklých podmínkách. Letos jsme se věnovali opět krajinám a makru, ale přidali jsme něco více nočního focení a také trochu teorie o tom, jak zacházet s hloubkou ostrosti, vyvážením bílé barvy a některými užitečnými kreativními režimy.
Teplice nad Metují Počasí nám přálo hlavně první den, kdy jsme se vydali na kratší trasu v okolí Teplic nad Metují a vylezli si na Lysý vrch, kde jsou krásné vyhlídky na Teplické skalní město, do údolí Metuje i na druhou stranu na Ostaš a okolí Police nad Metují. Tam vznikla převážná většina těch slunečných obrázků.
Teplice nad Metují Druhý den byl od rána zahalený do mlhy. Takové případě je zajisté nejlepší vylézt někam na vyhlídku, abychom mohli říkat, co všechno bychom mohli vidět, kdyby bylo aspoň trochu vidět... Drželi jsme se této zásady a vydali se na jednu ze zřícenin skalních hradů – na Bischofstein – tedy na Bišík, jak se mu říká. Jak již bylo řečeno, výhled z vyhlídky na skalní plošině byl vskutku úchvatný – ostatně fotogalerie mluví za vše – ale mlhavé a vlhké počasí je přímo ideální pro některé makrofotografie a také pro tajuplné obrázky z břehů i malých skalek kolem jezírka pod Bišíkem.
Protože jsme se tentokrát na ubytovnu vrátili dříve (zima, mokro, mlha a průvan jsou vskutku ideální podmínky pro práci s foťákem), doplnili jsme náš dnešní program o krátký noční fotokurs na místním teplickém hřbitově i v uličkách města.
Teplice nad Metují Třetí den se mlha ztratila hned ráno a my jsme se vydali na tradiční okruh Teplickým skalním městem. Sluníčko se sice také neobjevilo, takže naše krajinářské foto bylo poněkud „placaté“, ale o to více jsme v ideálních podmínkách krásně rozptýleného světla mohli experimentovat s různými kreativními režimy a vyvážením bílé.
Večerní část programu se již tradičně odehrávala v Hronově. Nejprve jsme tedy úžasně povečeřeli v pizzerii Stella na náměstí a ve zbývajícím čase do odjezdu vlaku jsme pokračovali ve včerejším nočním focení.
Poslední den si pro nás ještě přichystal překvapení v podobě lehké ranní mlhy a následně úplně jasného a slunečného dopoledne. Zkrátka jedinečné podmínky pro makrofoto orosených pavučin na zábradlí nad Metují. Pravda, někteří v této souvislosti velmi nelibě nesli absenci stativu, ale to už bychom ty podmínky měli příliš ideální...
Teplice nad Metují Co napsat závěrem? Nejdříve asi to, že díky společnému zájmu všech zúčastněných proběhla celá akce bez jediné komplikace. Ani o počasí se nedá říci, že by bylo špatné – zkrátka počasí bylo a všichni si v něm dokázali najít to, co se jim zrovna hodilo, i když kolikrát mrzly prsty a automatika si dělala, co ji zrovna napadlo. Co však nelze přehlédnout ani vynechat, je skutečnost, že po třech letech dosahují účastníci (s ohledem na technické možnosti svých fotoaparátů) velmi vysoké kvality svých obrázků. Při pohledu na některé z fotografií si říkám: hrome, jak tohle... Někteří jdou ve svém nadšení dokonce tak daleko, že jejich jediným vánočním přáním je zrcadlovka... (Já jim to schvaluji, ale jak to budu vysvětlovat jejich rodičům?!)


Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...

Teplice 25
12.–15. 3. 2014 – ZIMA 2014 – Foto? Geo?? Horo???

Teplice nad Metují V zimě jezdíme do Teplic hlavně za sněhem. Samotné skály i jejich okolí mají úplně jinou podobu, než v létě, kdy jsou na některých místech převážně skryté v zelení. V dobách již dávno minulých by v zimě asi bylo úplně jedno, jestli se fotí na barevný, nebo černobílý film. Jiné barvy totiž obvykle nejsou vidět. Také zimní výbava bývá většinou velmi odlišná a objemnější, než podzimní. Už jenom proto, že je nutno počítat s tím, že sníh rozhodně není suchý a je potřeba mít zásobní sadu věcí na sebe.
Ovšem letošní „zimní“ Teplice se vymykaly všemu, co jsme tu za těch dvanáct roků zažili. Už při kontrolním výletu na konci února nebylo ve skalách po sněhu ani památky a nebýt holých stromů, vypadalo by to jako v létě. Zkrátka zima se ve skalách letos nekonala vůbec, nebo jenom velmi krátce, ale rozhodně ne v březnu..
My jsme této situace patřičně využili, abychom se podívali na místa, kam by to v „opravdové“ zimě asi nešlo. Podobně jako předloni na podzim jsme termín museli neplánovaně posunout o týden později, což se ukázalo jako velká výhra s ohledem na počasí.
Teplice nad Metují První den po příjezdu jsme neplánovali žádný velký výšlap, neměli bychom na něj dost času. Počasí bylo ale krásné, a tak jsme se podívali na skalní vyhlídku Střmen a pak ještě k Teplickému vodopádu. Pohled ze Střmenu nás ujistil, že v dohledu opravdu žádný sníh není a jaro je na dosah. To byla pro nás docela důležitá informace, protože na další den jsme plánovali trochu delší trasu, která by se však za sněhové pokrývky nedala zvládnout. Ve Vlčí rokli jsme „zkontrolovali“ Stříbrný pramen – všechno bylo v pořádku, voda stále víří přes bílý písek a dno není na dosah. Vodopád bychom tentokrát nepoznali. Jenom vědomí toho, že ze skály kdysi vytékala voda, nám říkalo, že jsme na správném místě. Díky letošní extrémně suché zimě byl skalní převis úplně bez vody a na zemi pod ním se krčilo pár zapomenutých rampouchů. Sluníčko sem nikdy nesvítí, tak mohly přečkat bez úhony.
Teplice nad Metují Druhý den jsme se opět vydali do Teplických skal. Počasí nám stále přálo. I když zimní Teplice pořádáme spíše jako poznávací, protože na fotoškolu v podzimním rozsahu je příliš chladno, tentokrát bylo opravdu co fotit za téměř ideálních podmínek. Z Vlčí rokle jsme se pustili překrásnou, ale také asi fyzicky nejnáročnější cestou v Teplicích. Několikrát už jsme ji procházeli v létě, vždycky však v opačném směru, kdy úvodní převýšení není tak děsivé a ten příšerný krpál na konci jdeme směrem dolů. Teď tedy byl hned na začátku a směrem vzhůru, ovšem stálo to za námahu, protože výhledy do několik desítek metrů hlubokých skalních roklí byly úchvatné. Z těchto míst je několikrát možné zahlédnout cestu, která vede do skalních soutěsek na začátku okruhu a ani se nechce věřit, že je to opravdu tak hluboko. Na vyhlídkách jsme strávili mnoho času jenom pozorováním okolí. Díky tomu, že břízy a buky byly bez listí, jsme mohli vidět to, co při letních návštěvách bývá skryto hluboko v zeleni. Cestou jsme udělali několik zajímavých odboček, překonávali jsme stále ještě zledovatělé a zamrzlé soutěsky i bažiny, které už tak dobře zamrzlé nebyly, byť to tak na první pohled vypadalo. Co bylo na tom všem nejlepší – byli jsme tam sami. První skalní návštěvníky jsme potkali teprve na zpáteční cestě přes Anenské údolí a Sibiř na okruhu. Sibiř je skalní soutěska, kam se vůbec nedostane slunce a sníh a led tam vydrží obvykle nejméně do června. Tentokrát však Sibiř vypadala, jako by už byl alespoň červenec.
Teplice nad Metují Třetí den měl být původně trochu méně náročný ve srovnání s včerejší trasou. Vypravili jsme se pěšky kolem Hejdy na Ostaš. Ani dnes nás počasí nezklamalo a my jsme si tak „užívali“ jasného slunce a bezmračné oblohy při překonávání dalšího převýšení. Jak kdosi poznamenal, tenhle kopec je srovnatelný snad jenom s teroristickým činem... Po nezbytné návštěvě na Kočičím hradě, obědě na našem oblíbeném šikmém balvanu a několika průlezech pískovcem jsme se totiž odebrali na horní patro Ostaše, kam vede trochu drsnější stoupání. Vynaloženou námahu nám ale i tentokrát vynahradily nepřekonatelné vyhlídky z hran pískovcových věží. Cesta do Žďáru nad Metují, odkud nám jel autobus do Hronova, už by se dala přirovnat jenom k takovému přistávání letadla. Navíc očekávání úžasné večeře v pizzerii Stella v Hronově působilo jako dostatečný životabudič, abychom na autobusovou zastávku došli včas.
Předpověď počasí nám na středu, čtvrtek a pátek slibovala jasno a teplo a splnila se do posledního puntíku. Dokonce i s tím, že poslední den na odjezd bude zima a pršet. Naštěstí to na zastávku máme jenom asi 600 metrů a v Hronově zastavuje autobus hned na náměstí. Tak jenom ta půlhodina na přestupu v Polici nad Metují byla trochu mokrá a hodně studená. Vše nám ale opět vynahradil oběd v pizzerii, kdy nakonec došlo i na něco malého, dobrého, sladkého...
Teplice nad Metují Závěrečné zhodnocení? Rozhodně jsme neměli v úmyslu polykat kilometry, ale hlavně koukat kolem sebe – třeba i skrz objektiv fotoaparátu. To jsme s ohledem na ideální počasí činili poměrně často – odkazy na fotogalerii najdete níže.
Závěrečné sčítání kilometrů a metrů převýšení bylo proto trochu překvapující – za dva a půl dne jsme převážně ve skalách ušli 39 kilometrů a překonali převýšení více než jeden a půl kilometru.

Přímé odkazy na galerie:

Protože volné místo na našem serveru se povážlivě zmenšuje, všechny fotogalerie jsou umístěné na serveru www.geopixel.cz. Všechny fotogalerie se otevírají v novém okně.
fotogalerie 12. 3. 2014 – Střmen, Vlčí rokle, vodopád
fotogalerie 13. 3. 2014 – Vlčí roklí k rozcestí, přes Sedm schodů, Rokliny k Volské studánce, Anenské údolí, Sibiř
fotogalerie 14. 3. 2014 – z Teplic nad Metují kolem Hejdy na Ostaš, Kočičí hrad, horní patro Ostaše, vyhlídky, do Žďáru nad Metují
fotogalerie 12.–15. 3. 2014 – filtr fotografií ze všech tří dnů.Tato galerie není veřejná, vstoupit do ní můžete po kliknutí na odkaz a přihlášení – přihlašovací údaje jsou stejné, jako do sekce Pro členy. Najdete tu všechny zbývající (hlavně „lidské“) fotografie, které nebylo možné zveřejnit v předcházejících galeriích. Dobře se bavte.


Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...


2012/2013

Teplice 22
17. – 20. 10. 2012 – PODZIM 2012 – Geofotoškola II

Teplice nad Metují Letošní podzimní výjezd do Teplic nad Metují se zcela neplánovaně konal o dva týdny dříve, než je obvyklé. Důvodem byla jednak obsazená ubytovna, jednak souběh s podzimními prázdninami. Jak jsme se však přesvědčili, někdy je lepší nechat událostem volný průběh. Termín v polovině října byl co do pracovních podmínek (což pro nás bylo hlavně počasí) ten nejlepší, jaký jsme si vůbec mohli přát. Od prvního do posledního dne nám svítilo sluníčko a obloha byla bez jediného mraku – co lepšího by mohlo fotografy potkat...
Podzimní téma se letos opět obešlo bez horolezecké výbavy. Pokračovali jsme v loňské fotoškole, kdy se ukázalo, že kreativita účastníků i jejich zájem o fotografování překračuje všechny myslitelné hranice. Letošní zájem o podzimní fotoškolu byl tedy ještě větší a všichni dohromady vytvořili skupinu, se kterou byla radost pracovat.
Po nezbytném, nikoli však nezajímavém, teoretickém úvodu o tom, jaký rozdíl je mezi fotografováním krajiny, tekoucí vody a makrofotografií, což byla naše tři hlavní témata, a co vlastně ten který fotoaparát umí, jsme se vydali do terénu. I když to tak účastníkům možná ani nepřišlo, opravdu to byly čtyři dny naplněné velmi koncentrovaným koktejlem teorie i praxe, všetečnými otázkami i odpověďmi, fotografováním, hodnocením, hledáním nejvhodnějšího místa i světla i dostatečně krkolomné pozice pro záběr. A to vše v neuvěřitelně krásném prostředí teplických a adršpašských pískovců mezi podzimem vybarvenými a sluncem prozářenými buky, břízami a ostatními stromy.
S fototechnikou jsme prošli louky v okolí Teplic nad Metují, Teplické skalní město, skalní vyhlídku na Střmenu, Křížový vrch u Adršpachu i Kopeček se zříceninou velké barokní kaple – prostředí opravdu různorodé, ideální pro naše potřeby. Takový malý fotografický ráj. S potěšením musím konstatovat, že ze strany účastníků to rozhodně nebylo pouhé „cvakání“ všeho možného, ale promyšlené a připravené fotografování a snaha dostat ze svého fotoaparátu maximum. Už teď, myslím, můžu celkem s jistotou říci, že to určitě nebyla poslední fotoškola, na kterou jsme se vydali.


Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...

Teplice 23
27. 2. – 2. 3. 2013 – ZIMA 2013

Teplice nad Metují Zimní výjezd do Teplic nad Metují sice plánujeme stejně pečlivě, jako ten podzimní, ale díky počasí je to vždy tak trochu sázka do loterie. Protože termín je určen několik týdnů dopředu a obvykle se s ním nedá moc hýbat, neb ubytovna je v zimě vytížená i s ohledem na jarní prázdniny, už nás za ty roky potkaly všechny možné výkyvy počasí – od totální oblevy, kdy se nedalo šlápnout nikam jinam, než na asfaltovou cestu, až po dvacetistupňové mrazy.
Letos nám to vyšlo tak nějak „mezi“ – předcházející obleva stačila umrznout a dokonce ještě nasněžilo pár centimetrů nového sněhu. Lyžaři by zajásali. My ovšem také, protože jsme věděli, že se tím pádem nebudeme klouzat jako na předsilvestrovském výletě. Sluníčko se sice za celou dobu ukázalo jen na pár hodin, ale to nám až tak nevadilo. Většinu času jsme se totiž pohybovali buď v lese nebo v úzkých skalních roklích a soutěskách, kam se sluneční paprsky stejně nedostanou.
Od středy do pátku se nám podařilo obejít všechna tradiční místa v Teplicích a v Adršpachu.
Teplický vodopád je místo, které je možné navštívit pouze v zimě, kdy je sněhová pokrývka a neničí se terén a přísně chráněné plavuně. Letos jsme ho zažili opět zamrzlý a krásně barevný. Voda na tomto místě dokáže vytvořit opravdu neuvěřitelné tvary.
Okruh skalním městem jsme prošli jenom z jedné poloviny. Bylo o takové rychlé rozhodnutí během cesty. Původně jsme okruh chtěli projít celý, ale v místě, kde se cesta dělí na začátek a konec okruhu, jsme se rozhodli projít část okruhu v protisměru (ó, hrůzo, jak nás mohlo něco takového vůbec napadnout) přes soutěsku Sibiř a vydat se dále cestou, která je sama o sobě náročná i bez sněhu a ledu v létě. Spojnice mezi Volskou studánkou a Vlčí roklí je nádherná cesta, ale asi nejnáročnější v celých Teplicích. O to více jsme si ji užívali v zimě, kdy jsme měli celkem jistotu, že za celých 5 kilometrů nepotkáme nikoho jiného.
Večer jsme se vydali ven ještě jednou a prošli Teplice potmě – takový hřbitov má v noci také něco do sebe. Kromě toho vziklo několik zajímavých „duchařských“ obrázků při kouzlení s dlouhým časem závěrky.
Křížový vrch v Adršpachu byl dalším naším cílem. Až k prvním schodům probíhal výstup zcela v pohodě. Pak se terén poněkud (zásadně) zhoršil, ale nahoru šlo vše bez problémů. Zamrzlá vyhlídka byla jedinečná. Cestou dolů jsme si ověřili pravidlo, na které se vyplatí nezapomínat. Že totiž co vylezu směrem vzhůru, nemusím zvládnout ani stejnou cestou dolů. Nebo aspoň ne tak lehce, a tak došlo i na lanové zábradlí, které s sebou pro takové případy vozíme.
Adršpašská pískovna a okruh už se nám představily i s více či méně probleskujícím sluníčkem a opět jsme se tedy (více) věnovali focení, které jsme sice nezanedbávali, ale bez světla to zkrátka není ono.
Žádné Teplice by nebyly celé bez jedinečné páteční večeře a sobotního oběda v pizzerii Stella v Hronově.
Teď už nám nezbývá nic jiného, než se těšit, že stejná místa uvidíme letos nejpozději za tři měsíce, až se sem znovu vydáme na výlet z našeho tábora na začátku prázdnin – více informací najdete v sekci Aktuální tábor


Další podrobnosti zobrazíte kliknutím zde...